Povídání o kokedamách si žádá pokračování, a to  malou exkurzi mezi moje mechové koule.

Tímto článkem hodlám na nějakou dobu uzavřít květinovou tématiku. Především proto, že mám momentálně vyhlášený stop stav na nové kytky a psát o nich mě provokuje k pořízení dalších.

Tak a tady jsou moje krásky řazené od nejstarší (podle mé pochybné paměti):

Chamaedorea elegans

Před měsícem vyfasovala nový mechový kabátek a taky změnila stanoviště, horké letní slunce jí připalovalo listy.

Phlebodium

Oblíbené kapradí mého muže. Jeden květináč má v práci, jeden máme doma nad linkou a odkopek jsem zkusila umístit do kokedamy.  Tahle kapradina roste prý v přírodě jako epifyt a podle mé chytré encyklopedie se svými rozměry do bytů nehodí – asi proto ji prodávají ve všech květinářstvích včetně oddělení v Tescu.

Mivala jsem ji zavěšenou, ale po zmenách v bytě stojí na misce. Listy přirůstají a odumírají (nechávám je zaschnout a odpadnout samovolně), ale spíše přibývají. Brzy mě čeká operace, kdy kouli o něco zvětším a dám nový mech.

Nephrolepis cordifolia „Duffii“ (?)

Krásně hustý trs málem nepřežil Velké vánoční sucho. Od té dody je to spíš takový chcípáček, ale ze tří listů jsme to opět dotáhli na obstojnou rostlinku. Mechovou kouli čeká revize.

Nephrolepsis exaltata „Smithii“ (?)

Po návštěvě výstavy masožravých rostlin jsem byla bohatší o dvě kapradí a dvě masožravky. Druhé zmiňované už dávno tlí, ale kapredinám se daří. Chvíli jsem zápasila s umístěním, aby se tomuhle rozcuchu dařilo, a jak se zdá, nakonec jsem byla úspěšná.

Mechová koule má cca měsíc nový kabátek.

Blechnum gibbum

Jeden z mých největších miláčků – kapradina, která tvoří kmínek (zatím bez kmínku). Koupila jsem ji jako chcípáčka ve slevě a ještě si s ní nechtíc přinesla červce.

Život v prostorné mechové kouli se jí líbí, časem budu dál zvětšovat. Prý nemá ráda přesazování, a tak by mohlo být postupné zvětšování balu snášeno pozitivně.

Haworthia

Zatím jediná sukulentní kokedama v mém vlastnictví. Dlouho jsem se držela doporučení do kokedam umisťovat spíše vlhkomilné rostliny, ale jak objevuji, není to potřeba.

Nejmenší kokedama v mé sbírce.

 

Ficus microcarpa Ginseng

Dárek od bývalých kolegů ze Seznamu. Nenáročný krasavec, který v kokedamě okamžitě začal pouštět hromadu kořínků. Dneska už stojí na průhledném květináči pro orchideje, kámoš bělomech je s ním stále. Vlivem vlhkosti v nádobě všechny mechy stále žijí.

Moc by se mi k němu líbil nějaký zápich s motivem Malého prince.

 

Platycerium bifurcatum

Byly doby, kdy se mi rapožnatky nelíbily, a pak jsem je začala milovat.

 

Pachira aquatica

Po téhle rostlině jsem toužila mnoho let a přiznávám, že bych stále chtěla nějakou její větší sestřičku, co vyoadá jako stromeček. Nicméně lepší malá pachira, než žádná.

Moje největší kokedama, která na jedno zalití vycucne cca 1,5 l vody.

***

Myslím, že tento výčet není zdaleka konečný.

Pěstování bez květináčů mě opravdu baví, i když je možná o něco náročnější. Zalití obnáší to, že každou musím sundat z jejího místa, dát do kýble a po nacucání zase vrátit zpět, což u zavěšených kokedam ještě komplikuje nutnost řádného okapání, abych pod nimi nemusela stále uklízet mokré/blátivé fleky.

Na druhou stranu, pokud odjíždíme na dovolenou, bez větších problémů vydrží cca 10 dní, některé i déle.

Při každém zalévání mám báječný přehled o tom, jak se které rostlině daří, kolik má nových/odumírajících listů, jestli se neobjevili nějací parazité.

A v neposlední řadě je pro mě zalévání kokedam neuvěřitelně relaxační činností.