To je tak, když máte mezi nejbližšími přáteli entomoložku. Kreslíte si stylizovaná zvířátka a vaše úvahy sahají tak maximálně na druhý konec světa, jestli bude lepší prvně nakreslit klokana, nebo pandu… a než se nadějete, máte v hlavě myšlenky na to, že zkusit nějakého hmyzáka by mohlo být přinejmenším zajímavé.
Zkusíte a najednou už to není jen jedna, dvě breberky, ale vyhrazený blok se plní rychlostí, která by vás ani ve snu nenapadla.
A tak se za leden stalo, že jsem nakreslila 11 hmyzáků, připomněla si vědomosti, které už dávno zavál čas a vůbec zjistila, že hmyz jsem neuměla docenit a je to strašlivá škoda, protože je neuvěřitelně zajímavý a tak odlišný od našeho makrosvěta, že nějakou tu nepřesnost prakticky nikdo nezaznamená, a když už, tak je stejně rád, že vůbec někdo zkouší nakreslit něco neroztomilého, nechlupatého a neopeřeného.
Všichni hmyzáci se budou postupně objevovat v samostatné galerii (přijde mi fajn oddělit je od ostatních zvířat).
Mám s nimi různé plány, tak uvidíme, jestli je naplním a jestli o to bude vůbec zájem, no nechme se překvapit.
A teď můžeme nakouknout pod pokličku, jak vlastně takový můj hmyzák vzniká. A uvidíte sami, že bez závěrečného tečkovaní je to vlastně celé naprosto o ničem.
Sršeň obecná
Úplně na začátku je nejdůležitější výběr vhodného hmyzího kandidáta. K některým jsem pošťouchnuta, jiné si vybíram na základě fascinace a jiné vlastně ani nevím. Snad je to i důsledek potřeby střídat. Jak nakreslím nějaká složitá blanitá křídla, tak se mi hned nechce do dalších.
Inspiraci sbírám běžně na internetu. Velkým pomocníkem je mi web Biolib, kde obvykle najdu latinský název a občas i anglický, abych mohla štrachat vhodné fotky z hlubin Googlu.
Pro sršeň mi posložily především dvě fotky:
autor: Josef Dvořák, http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id129367/?taxonid=69861
autor: Alex Hyde, http://alexhyde.photoshelter.com/
Pak už přichází fáze skici. Poslední dobou nejsem schopná objekt umístit pěkně do středu a nevím, kde jsem zase vzala ty chlupaté čáry. Nicméně hmyz považuji i za trénink symetrie, zatím jsem si pomohla jen u vážky, kde se mi neustále nedařilo udělat ta veliká křídla stejná.
Protože výsledek dostane nakonec silné linie, nesnažím se překrývat tužku, ale udělám si linky nejtenčím fixem (005) a tužku potom vygumuji.
Tohle považuji za zábavněší část procesu, i když se často bojím, že něco pokazím. Nejvíc mě baví kreslit nožičky.
Vybarvování je nejdelší částí celého procesu. Čím barevnější objekt, tím déle mi to trvá. Všechny barvy musí být úplně zaschlé, než začnu pracovat s dalšími. Tohle je nejdůležitější u druhů s kontrastním zbarvením.
Třeba u sršně jsem si poprvé uvědomila, že se od vos liší víc, než jen velikostí. Nikdy jsem si nevšimla, že kontrastní barva ke žluté není černá, ale hnědá (červenohnědá).
Na téhle části mám ráda, jak se mi postupně vylupuje celé zvíře, jak postupně objevuji krásu skvrn, pruhů a teček. Na druhou stranu je to dlouhé schnutí hodně otravné.
Poslední dobou sahám po vodou plnitelném štětci a akvarelu White nights. A nesmí chybět moje oblíbená paletka v podobě talířku a papírový kapesníček pro odsátí přebytečné vody a čištění štětce.
Jakmile mám hotové barvy, vstupuji do finále, kterého se obvykle nejvíc bojím. Dolaďuji linie za pomocí fixů různých tlouštěk a značek (obvykle ale nechybí 1.0, 0.5 a S).
A úplnou třešničkou na dortu je bílá Posca – fix s velmi dobře krycím pigmentem (snad prý mňamka v podobě oxidu titaničitého). Myslím, že teprve bílé tečky (odlesky), jsou tím, co způsobuje, že jsem sama tolik unešená výsledkem.
A potom už následuje jen konečné zpracování. Pokud jsem si do té doby nenapsala český a latinský název, tak ho doplním na okraj stránky, přidám datum dokončení a pořadové číslo, ať mám přehled, jak daleko jsem se dostala ve svém bloku se 40 listy.
Následuje už jen naskenování, vložení do souboru s texturou na pozadí a můžu začít pomalu koukat po další oběti.
A na tomlhe místě se ještě zmíním o své posedlosti latinou. Osobně v tom vidím i trošku jemného humoru – zvíře na obrázku nemá s vědeckou ilustrací nic společného, přesto se hrdě hlásí ke svému oficiálnímu názvu. Když pominu tuhle „zábavou“ stránku, osobně mám latinské názvy moc ráda. Někdy zní jako zaklínadla, někdy to jsou pěkné rýmovačky, jindy změť písmenek vhodná jako jazykolam.
No a na závěr chci jen říct, že hmyz je úžasná skupina a jsem moc ráda, že přišlo to prvotní pošťouchnutí. Sice asi nikdy nebude mít popularitu jiných (ani v mé tvorbě), ale rozhodně patří k věcem, které mě moc těší a hodlám se jí držet tak dlouho, dokud mi bude dávat to uspokojení, které při kreslení jednotlivých druhů momentálně cítím.
A až zaplním tenhle blok (40 listů), už si tu syslím další, kam možná zkusím přenést motýly, nebo brouky světa. Přišlo totiž další pošťouchnutí, a to v podobě této nádherné knihy, podle které by se to kreslilo jedna báseň:
