…tak nemusí vzniknout totéž.

Je to už nějaký pátek, co jsem vyrazila podpořit Tracey v jejím věděckém projektu a opět jsem díky tomu zavítala na jejich božskou chatu. (Nepřeháním, ten domek ve svahu s jezírkem plným kuňek žlutobřichých, výhledem na řeku a pocitem, že jsem zavítala do Biotopie, fakt miluju čím dál víc.)

Věda spočívala v dohledávání střevlíků po zahradě přilehlé k chatě a zaznamenávání jejich aktuální polohy. Celkem sranda třeba proti stopování celkých šelem, blbé, že se sledovalo i v noci a moje pomoc v nočních hodinách skončila ve chvíli, kdy jsem zapomněla na schod před chatou a hodila solidní držkopád (a jen si trapně odřela koleno) a pak se jako opilá motala mezi švěstkami.

Opravdu mě nebuďte ve 3 ráno, vážně nefunguju. Tracey potvrdí.

Od té doby byla moje podpora především morální, i když jsem anténu do ruky taky dostala v bezpečných denních hodinách.

 A protože mezičasy mezi měřeními nebyly dost dlouhé na nějaký výlet, trávily jsme horké dny v blízkosti chaty a já četla naprosto skvělou knihu od Richarda Bacha s názvem Iluze.

Mezi tím Tracey nakreslila dudka, kterého jsem další den zkusila nakreslit podle stejné předlohy a výsledky můžete posoudit níže:

Doufám, že si něco podoblého zopakujeme i v budoucnu, protože mě nepřestává fascinouvat, jak si jsou podobní a zároveň naprosto odlišní.

Veškerý fotografický materiál vytvořila Tracey a tímto jí děkuji za svolení k jeho užití.