Už mnohokrát jsem přemýšlela, který strom je vlastně můj nejmilejší.
Pro všední život absolutně zbytečná úvaha, která získává na váze, pokud se člověk dostane do starého parku nebo arboreta.
Ne, že bych v poslední době nějaké navštívila, ale otázka nejmilejšího stromu se otevírá pokaždé, když sahám po novém námětu pro plánovaný kalendář.
Každý ze stromů má svoje kouzlo a určitým způsobem se mi líbí každý, který si vyberu pro tvorbu nového ducha, ale teď jsem si opět naplno uvědomila, že můj šampion je neměnný už velmi dlouho.
Poznali jste z úvodního výřezu?
Pokud ano, tak tleskám. Mým nejmilejším stromem je buk.
Byli jste někdy v bukovém lese po dešti?
Mně se to podařilo až loni a nemohla jsem tou nádherou ani dýchat. Skoro černá kůra a zelené listy, a když vysvitlo slunce, všude kolem mě se objevil nestálý maskáčový vzor, který se postupně vytrácel, až byly všechny stromy opět světle šedé.
Příště s sebou musím mít foťák.
Právě tahle vzpomínka se asi nejvíc promítla do aktuálního ducha stromu, který se nechtěl nechat nakreslit. Vznikla celá řada skic, ale jako jediná pravá se nakonec ukázala ta, která dala vzniknout smutnému tvorovi.
Ani při psaní tohoto článku nerozumím tomu, proč je takový nešťastný.
Ale teď už to vím (a pomohlo mi hledání doprovodných fotek pro článek). Odpověď najdete dole po několila fotkách (neoznačené moje, u ostatních uveden zdroj).
***
Buky kolem Karlova (ZR):
obrovský červený buk v Buchlovicích:
Abruzzo, Itálie:
Mariemont, Belgie:
Skotsko:
Irsko:
***
„umění“ na buku v Buchlovicích:
Už rozumíte?