I letos jsem zkusila přispět svou troškou do mlýna pro již tradiční dračí kalendář. Letos byla konkurence hodně vyrovnaná, a tak nestačil ani můj maximální výkon.

Nebudu lhát, jsem smutná.

Ale na druhou stranu nemusím čekat se zveřejňováním až na oficiální objednávky hotového kalendáře.

Po dlouhém váhání, jakého draka vymyslet, jaké ztvárnit roční období a jakou technikou se do něj pustit, jsem se rozhodla tématicky navázat na jeden z mých nejúspěšnějších obrázků:

Drakoptáky jsem kreslila víceméně od začátku a myslím, že jsem byla dokonce první, kdo s těmito „mutanty“ přišel na stránkách Draci.info.

Navíc s postupujícím časem kreslím ptáky a především peří čím dál raději.

Po nedlouhém váhání jsem zvolila léto a jako strom, který vytvoří vhodnou kulisu, byl jasnou volbou marhaník. Sice granátová jablka nejčastěji kupuji a jím v zimě, ale mám je spojená s létem, snad proto, že se má za to, že právě tohle bylo jablko, které Eva ochutnala v Ráji.

Obrázek vznikal mojí obvyklou a oblíbenou technikou. Začala jsem s tuší (pro tento obrázek jsem zvolila umbru pálenou.

Pro rychlou dokumentaci jsem vytvořila náhled v ořezu pro budoucí kalendář.

Další vrstvu tvořil tradičně akvarel, který jsem doplnila pastelkami. Některé stíny se mi tak dělaly snáze a zakryla jsem s nimi i svou nejstotu na pozadí, kdy jsem v počátku uvažovala pouze nad rozostřeními skvrnami.

Závěr patřil tradičně akrylové barvě, pro tentokrát ve žlutavém odstínu pojmenovaném výrobcem jako latte.

A zde je výsledek v celé své kráse:

A několik detailů:

Čas jsem si jako obvykle neměřila, ale na obrázku jsem začala pracovat na začátku srpna s přestávkou na dovolenou ve Skotsku a dokončila jsem ho těsně před uzávěrkou 11. 9. 2016. Odhaduji, že mi zabral něco mezi 40 – 50 hodinami čistého času, čímž se stává mým nejpracnějším (troufám si říct i nejdetailnějším) obrázkem vůbec.

Velikost A3.

Nejvíc mě bavila práce na listech a peří v dračích křídlech, nejméně pak samotná granátová jablka (dost možná proto, že se mi nepodařilo trefit přesně ten odstín, který jsem chtěla).

Nad barvou draka jsem váhala až do poslední chvíle a přes to, že červená patří k mým nejoblíbenějším barvám, nejsem si tou výrazností na „živém tvorovi“ jistá. V průběhu jsem se musela uklidňovat procházením fotek velkých papoušků ara.

Obrázek plánuji přihlásit do kalendáře i pro příští rok, tak doufám, že se do vkusu poroty trefí víc (a nebo se nesejde tak velká konkurence). 😉