Vlastně nevím, proč jsem s nimi nezačala. Jsou to věci, které beru do ruky snad pokaždé. Skicuji, obtahuji, dolaďuji a někdy taky především gumuji a gumuji…

Tužky, gumy a ořezávátka

Bez nich to nejde. Mám rozsáhlou sbírku tižek (ne, na fotce opravdu nejsou všechny). Velká část z nich patří značce Koh-I-Noor, některé jsou reklamní (třeba Seznam.cz) a některé jsem dostala darem (béžová a červená přicestovaly až z daleké Austrálie).

Obdobně rozsáhlou mám i sbírku gum – bohužel nevím kde. Pořídím si gumu a ona po nějaké době prostě beze stopy zmizí neznámo kde. V současné době jsem vzdala nějaké experimentování a kupuji obyčejné gumy se slonem.

Ten začernalý váleček čehosi je plastická guma. No, má za sebou už lepší časy.

Nedám dopustit na šedivé ořezávátko, navzdory našim občasným nedorozumněním, kdy místo otevření ořezávátka otevřu zásobník na zbytky. Tenhle poklad má totiž tři nožíky(?), jeden na pastelky, jeden univerzální malý a velký na tlusťošky. Mám ho už hodně dlouho a zatím se nezdá, že by se nějak výrazněji tupilo. Druhé ořezávátko je spíš pro potovostní případy, používám ho jen, když se mi to šedé zatoulá v pracovním chaosu na stole.

Perka a násadky

K tuši jsem se dostávala tak nějak mimochodem. Od začátku jsem budovala svůj styl s černými liniemi, a tak se asi dalo čekat, že médium, které mi pomáhá k nim, zkusím využít i na větší projekty.

Krabička nahoře je směsí hrotů, které byly nalezeny u babičky. Tenké už jsem vesměs použila a zlikvidovala, zůstávají především tlusté, pro které moc využití nemám. Jedním z tenkých je třeba ten stříbrný vlevo třetí zvrchu, co má otvor jako křížek.

S tímto pokladem úzce souvidí prudká elegance násadek v podobě tužek/pastelek a izolepy. Tyhle hroty mi nedržely v žádné z násadek, které jsem měla. Inu lidová tvořinost nemá hranice.

Dřevěná násadka s trojbokým úchopem už má taky ledacos za sebou, občas je trochu oříšek oškrábat zaschlé nánosy tuše, abych použitý hrot dostala ven a vpáčila dovnitř nový. Tahle násadka je z ořechového dřeva (jestli si to dobře pamatuji). Už jsem pokukovala po nové – dost jsem slintala třeba nad takovým mahagonem…

Fialová a modrá násadka předstauje poslední plastové Mohykány. Už jsem se dívala, že je otázkou času, než je rozlomím, prasklé jsou obě, nicméně zatím se statečně drží.

A chaos v popředí je směs nejrůznějších hrotů v různém stádiu použitelnosti. Vím, že bych ty rozskřípané a ztupené měla vyhodit, ale když ono se mi nechce (a je mi jich líto).

Po pravdě s perky poněkud zápasím. Už od dětství mám celkem těžkou ruku a ryju jako kocour. Nevím, jestli je to jen mnou, nebo to můžu svádět na mou levorukost, kdy psací potřebu tlačím celým předloktím na rozdíl od praváků, kdy předloktí ustupuje a pohyb pera vede jen zápěstí. V každém případě to vede k tomu, že všechny hroty poměrně rychle zničím. A při jejich cenách na mě přicházejí mdloby. Takže pokud byste věděli o nějakém levném zdroji, nebo měli doma poklad, který nevyužijete, budu ráda za každý tip.

Tuše

Když už jsou perka, musí být i co s nimi nanášet.

Velmi dlouho jsem si vystačila s černou uměleckou značky Koh-I-Noor. Jedinou výtku, kterou k ní mám je, že opradu dost zanáší perka.

Bílou KIN jsem používala pro vytvoření nejrůznějších bílých odlesků a stříbrná mně zaujala jakožto pokusný exemplář a po pravdě jsem ji zatím použila snad jen na jeden testovací obrázek.

Barevné tuše používám také celkem málo, ale myslím, že se jim blýská na lepší časy. Občas experimetuji s barevnými liniemi a po pravdě mám k těmto experimentům čím dál větší tendence.

Nejmladším přírůstkem je Winsor&Newton s pavoučkem na krabičce. Jednou jsem ho potkala ve výtvarných potřebách, zkusila ho a zamilovala se. Kvůli němu už se asi k černé od KIN nevrátím. Prakticky vůbec nezanáší perka a má pro mně i velmi příjemnou konzistenci (zkoušela jsem i nějaký čínský inkoust a ten mi kaňkoval).

Fixy a linery

Ne vždycky mám náladu na tuš, nebo jsou podmínky pro její použití. Pak obvykla sáhnu do své velké zásoby nejrůznějších linerů.

Zjistila jsem, že jak se mihnu kolem papírnictví, mám tendence doplňovat zásoby. Takže některé velikosti mám víckrát a samosebou prd vím, která je ta vypsanější.

Ohledně linerů nejsem nijak konzervativní. Jak etiketa tvrdí „archival in quality“ nebo „maximum lightfastness“ v kombinaci s „waterproof“, neváhám a kupuji.

Modré odstíny vzadu používám při tvorbě ryb ve flašce.

Vlevo je potom můj jediný textilní fix (a doufám, že ještě nezaschl), vpravo potom důsledek mého neustálého hledání, čím dělat bílé odlesky. Pokud potřebuji tečkovat, tak momentálně vede bílá Posca.

Co používám nejčastěji

Hmm. Na obsolutní špici by měly být tužky a ožezávátko, bez nich to nejde nikdy. U zbytku vždycky záleží na tom, k čemu směřuje konkrétní výtvor.