Posledních pár dní se mi chce říct tak maximálně: „Trhněte si nohou!“ a zalézt někam do nory, kde budu mít pokoj od všeho a všech. Jo, nový rok začal pěknou Rýmičkou, která vlastně ani není tak rýma, jako noční teplota s brutální zimnicí, bolavými klouby a kašlem, co by mohl kdejaký tuberák závidět. A zkosila celou naši rodinu a fakt to není nic, co chcete, aby chytlo mimino.
Takže se vlastně vůbec nedivím, že mi chybí obvyklé nadšení a pozitivní pohled ke světlým zítřkům.
A nějak mi chybí i nostalgický pohled do minulosti. Vůběc, ale opravdu vůbec si nepamatuju, co se dělo před 30. dubnem (než se narodilo naše menší dítko). Ne, že by to potom bylo lepší, ale pokud řeknu „kolika, zuby, nespí, řve“ určitě se trefím, přičemž to poslední nutně nemusí znamenat nic negativního. Naše malá prostě ječí, i když je naprosto spokojená. Máme totiž takovou malou Řvousenku! Řvousenku kelišovou. Nemůže spát, protože by mohla o něco přijít, a tak nám postupně zmizely klidné večery, kdy jsme si mohli dělat cokoliv. Malá chodí spát obvykle mezi 22:30 – 0:30 a rozhodně není tak samostatná, jako byl v jejím věku Ríša. Ideálně „bavte mě, já se budu spokojeně koukat“.
Když se opravdu hodně snažím, tak dám dohromady dodělanou bránu ze zadní strany, donatřený dům, zateplení, balkonové dveře místo okna v jídelně, okno v koupelně, regál v ložnici a klaďák dřeva. Křepelky, kachny, nové záhony a pěstitelský rauš, který s narozením miminka rozhodně nedopadl, jak jsem doufala.
A z projektů vytištěné pexeso s brouky, stolní kalendář s brouky, část dinovembru a kampaň na Startovači, ze které měly vzejít omalovánky pro dospělé. To nakonec nevyšlo, ale i tak jsem hrozně vděčná všem, kdo přispěli. Snad se mi podaří našetřit v dohledné době a vytisknout je i tak.
Tak se na to podívejme zevrubněji:
Kupodivu jsem letos nakreslila každý věsíc aspoň něco, byť to byla jen jediná věc!
V lednu jsem zkoušela štěstí se svými hmyzími (a jinými) printy na chovatelské burze a neuspěla. Ani tam, mezi hady, chameleony a akvarijními rybičkami, jsem nepotkala svou cílovku.
Brychypelma smithi je můj oblíběný pavouk a zjistil jsem, že i když se velkých druhů (počínaje naším pokoutníkem) bojím, kreslit je mi nevadí a baví mě to stejně jako hmyz.
V únoru jsem začala makat na kalendáři. Agapornisevé jsou stále nejodlíbenějším ze serie na deviantartu. Sérii jsem dokončit nezvládla a kalendář tím pro letošek odložila k ledu.
V březnu jsme byli na trhu a nachystala jsem nové brože s nahatými kočkami. Taky už mi bylo dost mizerně díky rostoucímu břichu, takže toho o moc víc nevzniklo.
V dubnu už jsem byla v podstatě jen břicho. Nicméně mě osvítila Múza a nakreslila jsem kachny. Chtěla jsem obrázků v tomhle duchu nakreslit víc, nicméně jsem to už před porodem nestihla a rozpracovaní krocani jsou už zničení, takže mezi nimi čeká jeden na dokončení, abych ho mohla použít aspoň v sérii domácích zvířátek.
Květen přinesl miminko, ale vzhledem k tomu, že novorozenci především spí, jsem toho zvládla celkem dost. Dráček pastelkami byl krokem stranou.
V červnu jsem poctivě pracovala na dalších papoušcích, zjistila jsem, že dokončit data pro kalendář do září, bude honička.
Červenec se nesl v duchu papouchů a dodělávek obrázků pro plánované omalovánky.
A v srpnu jsem dospěla k závěru, že budu ráda, když budu mít papoušky hotové do konce září. Nicméně jsem si věřila, a tak jsem nadhodila vedlejší projekt stolního kalendáře s brouky. Sešel se dostatečný zájem, a tak jsem se do toho v září pustila a tím zabila jakoukoliv snahu dostihnout papoušky.
Říjen přinesl především obrázek pro stolní kalendář Draci.info. Ten pro letošek nebyl nabídnut k volnému prodeji veřejnosti, ale i tak mě to těší.
Listopad byl opět ve znamení dinovembru. Letos jsem ho ale nedokončila. S Miri se to prostě nedalo. Potřebuji zpátky volné večery! Vzniklo tak alespoň 17 obrázků a mám solidní základ pro plánované pexeso, které bych letos ráda dotáhla do úspěšného konce.
asi nejpovedenější z celé série
Článek o dinosauřím dostihu si můžete přečíst ZDE
A prosinec nepřinesl v podstatě nic a vlastně všechno. Spáchala jsem kampaň na Startovači a upravovala a spravovala kampaň, snažila jsem se oslovit lidi k příspěvku, ale nakonec mám pocit, že v mém případě to znamenalo jen „žebrat“ prachy po kamarádech, známých a známých známých. Skončilo to neúspěchem, ale jak už jsem psala výše, doufám, že mi třeba pexeso pomůže získat potřebné peníze pro tisk a omalovánky vzniknou i tak.
A jak jsem si vedla se svými předsevzetími v roce 2019?
- Kalendář 2020. Obrázky nakreslím na A3 a budu je mít v kupě do září.
Ne. Devět hotových a jeden rozpracovaný.
- Pexeso. Konečně ho vytisknu.
Ano! A víc než polovina je prodaná. To jsem ani nečekala!
- Dodělám další zvířátkovou sérii.
Ne. Dinosauři i Afrika jsou zhruba v polovině. myslela jsem, že dinosaury dotáhnu díky dinovembru, ale moje technika se letos dost změnila, tak z loňska nemůžu použít skoro nic. (Jinými slovy: z loňska vezmu celé 2 obrázky.)
- Omalovánky!
Ano? Udělala jsem, co bylo v mých silách. Přijde dodělat obálka a nasázet k tisku.
- Ušiju si ty vysněné letní šaty.
Plichta. Šaty nemám, ale těch věcí mám dost. Těhotenská trika, trička na kojení, zanivovačku pro mimino, sukně, tílko…
- Zpracuji nějaký dlouho ležící materiál (třeba do XXL náhrdelníku).
Ne. Ačkoliv mi tu něco leží rozpracovaného.
- Omezím pořizování věcí, „které bych chtěla zkusit“, nebo „z toho časem něco vytvořím.“
Ano. I když látky se mi tu nějaké nakupily. Ale ty jsem všechny pořizovala s jasnou vizí… jen prostě nemám čas.
- Zkusím tisk na textil.
Ne. Prostě to vyšumělo.
- Napíšu alespoň jeden článek za měsíc sem na blog.
Ne. A mrzí mě to.
Výsledek: 5x ne, 3x ano, 1x plichta…
Néééééé. Tak to snad bude další bilancovaní pozitivnější.
A co pro nadcházející rok 2020?
- Rozjedeme eshop.
- Dám do kupy 2 nové kolekce.
- Dodělám sérii s papouchy.
- Pexeso.
- Nakreslím koníka po dalších pěti letech.
- Zkusím malovat na plátno.
- Vyrobím to dlouho odkládané svítící doiráma.
- Zpracuji nějaký dlouho ležící materiál.
- Udělám všechno pro to, aby vznikla má vlastní a samostaná výstava. Ideálně někde v Brně.
Tak mi držte pěsti!