Věřím, že pro mnoho lidí byl uplynutý rok zlomový. V dobrém i špatném smyslu.
Pro mě se toho vlastně moc nezměnilo. Jsem na rodičáku s dětmi, muž pracuje z domu. Akorát jsme přišli o důvody k cestál do civilizace – plavání dětí i mužovo kondiční ráchání v padesátimetrovém bazénu.
Posledních pár dní se mi chce říct tak maximálně: „Trhněte si nohou!“ a zalézt někam do nory, kde budu mít pokoj od všeho a všech. Jo, nový rok začal pěknou Rýmičkou, která vlastně ani není tak rýma, jako noční teplota s brutální zimnicí, bolavými klouby a kašlem, co by mohl kdejaký tuberák závidět. A zkosila celou naši rodinu a fakt to není nic, co chcete, aby chytlo mimino.
Letos je ta depka nějaká divná. Jako by se snažila zakousnout, ale přes huňatý kožich jí to nejde. On totiž ten pohled zpátky ukazuje, že letošek byl plný akce, jak na domě, tak v mém tvoření i co se rodinného života týká…
Rok se pomalu chýlí ke svému konci a jsou tu svátky a každoroční sváteční depka, že už se zase další rok v pr…
I když letos je ta moje depka nějaká slabší, nějak na ni není čas, protože můj život se v uplynulém roce přetošil ne o 180°, ani o 360°, ale rovnou o 540°!
Jak to?