Člověk o ně zakopává na každém kroku, už i v Levných knihách. Stala se z nich mánie a přiznávám se, že mě to nepřekvapuje.
Samotné mi omalovánky vydržely hodně dlouho (poslední si pamatuji z 5. třídy základní školy) a měla jsem dokonce celou knihu, kterou jsem postupně vybarvila úplně celou. Docela by mě zajímalo, kde nakonec skončila, jestli náhodou není zahrabaná někde doma.
Po nejstarších harcovnících zfouknu dvě mouchy jednou ranou:
Díl druhý: Darované sukulenty
Někdy propadám depresím, že moje kreslení je stále stejné, stále jak od dítěte z mateřské školky, ale jsou dny, kdy jsem na sebe opravdu hrdá.
Přesně podle výhružek, první z článků o mých zelených uzurpátorech prostoru.
Nevěděla jsem odkud začít, a tak to vezmu od těch nejstarších a darovaných.
Díl první: Kytky od babičky
Venku se nám oteplilo a vypadá to, že vypuklo jaro.
Pro mně tohle období znamená (krom oblíbené výměny zimní bundy za jarní) především začátek pěstitelského snažení.