Tenhle článek s s sebou táhnu jako zavazadlo už pomalu půl roku, takže je na čase ho odložit, protože venku už vřískají ptáci, a jak vyleze sluníčko, už už pobíhám po zahradě a plánuju, chystám a přemýšlím.
Vloni jsem se plně vrhla do vize zeleninové zahrady v prostoru před horní stodolou. Přímo před stodolou je réva, na kterou navazuje mírný svah, který postupně klesá příkřeji až k zimolezu, muchovníku a kachnímu domku s voliérou a navazujícím výběhem.
První tři záhony byly už jasně nadefinované od předchozího roku a vznikly jako poctivě vrstvená kupa na místě vyhrnutém bobíkem. Na to jsem hned v předjaří navázala dalšími dvěma záhony. Na jednom skončily jahody (sazenice z domácích zásob a objednaná stáleplodící odrůda Korona) a na druhém se vystřídala směs cibule, hrachu a mrkve, aby ho na podzim obsadily denivky, které jsem dostala darem od tety (z jejích přebytků), ale to trochu předbíhám.
Experimentuji se systémem smíšených kultur, kdy se na záhonech v průběhu celého roku střídají různé plodiny. jejich kombinace by měla být vzájemně prospěšná, kdy si rostliny vzájemně odpuzují škůdce, poskytují vhodně mikroklima, nebo i živiny.
Vycházím při tom z této knihy: Kombinování rostlin: Smíšená kultura v praci, napsala Christina Weinrichová
Záhon 1: salát + kedlubna / okurka + bazalka + cibule
Vychází přímo z knihy a dopadla moc dobře. Sklidila jsem a zavařila tolik okurek, že si nejsem jistá, jestli je vůbec do dozrání dalších stihneme spotřebovat. Bazalku jsem sela nadvakrát, podruhé jsem sáhla po drobnolisté a ta se pěkně prosadila i v okurkové džungli. Je znát, že záhony jsou nové a stále plné živin (i když už v předchozím roce živily první trať), cibule narostly obrovské. Letos tuhle směs vyzkouším zas.
Poslední kedlubny, rostoucí saláty, cibule po okrajích a uprostřed klíčící okurky. V popředí chaos darovaných cibulek a plevel 😀
Záhon 2: celer + rajče
Ale objevily se tu i syláty a kedlubny jako na vedlejším záhoně. Salát jsem dala dubáček, sklízela jsem ho po celých hlávkách a moc nám chutnal, co jsme nezvládli my, to si daly kachny a křepelky. U salátu jsem zápasila s drátovci, červík vykousal hlavní kořen a salát zaschl. Takto načapaný drátovec vždycky posloužil jako zpestření pro křepelky.
A to je on! Zloun zlý, co požíral kořínky u salátů!
Rajčata jsem vybrala tyčková, koktejlová. Bohužel jsem měla dvě odrůdy a při sázení jsem si je promíchala a zapomněla, která byla která. Nicméně obě byly moc chutné, ale plíseň přišla moc brzy a z velké části úrody bylo prd. Celery pod rajčaty narostly nádherné. Jen to skladování (dost jich zhnilo) a dál jsem zjistila, že vlastně vůbec nejsem zvyklá celer používat. Pro letšek vím, že stačí cca 4 bulvy 😀
Byla to moje kombinace a znovu ji zatím neplánuji.
Kedlubny pomalu mizí, celery je za chvíli nahradí a čerstvě vysázená rajčata. V popředí už skorozatažené tulipíny ze směsi darovaných cibulí.
Záhon 3: cuketa + fazole
Opět moje kombinace. Na okraji záhonu byly zapuštěné tyče, vždy metr od sebe a obě strany byly mezi sebou o půl metru posunuté, k tomu přišly tyčkové fazole. Z jedné strany na lusky, ze druhé na semeno. Oboje jsem sela nadvakrát, měla jsem staré osivo a nechtělo klíčit. Takže fazole na semeno byly sotva zralé, když jsem sklízela, fazolky jsem brala postupně a byly skvělé. Oblíbili jsme si je, takže letos je dám znovu. Cuket se urodilo celkem dost, ale sezóna skončila už v srpnu, přišla plíseň.
Malinké cukety uprostřed, po okraji zoufalství neklíčících fazolí a afrikány pro ozdobu.
Takhle zpětně musím říct, že jsem hodně spokojená, jak to dopadlo. Sice ta plíseň mohla sezónu ukončit později, ale co, třeba bude ta další zas až do listopadu…
Poněkud ale stále zápasím se skutečností, že vypěstovat a umět to využít, jsou dvě zcela rozdílné disciplíny, přičemž ta druhá mi přijde snad ještě náročnější.
Dost jsem jí ale šla naproti pořízením skvělého košíku na zeleninu. Je opravdu bytelný, žádná napodobenina, ale proutí a pevný úplet. S ním se to chodilo jedna radost!
Rajčatový plácek pod záhony. 
Pohled na všechny záhony. Škoda, že už jsem později kašlala na focení. 
Záhon č.5 – mrkev, hrášek, cibule šalotka a hromada plevelu! Nj, čerstvě založený záhon. 
Rajčatový plácek. Uprostřed vykukuje hýně hokkaido. Na dýně byl taky celkem blbý rok. Tyhle malé oranzové krásky jsem sklidila celé 3! 
Záhon č.5 o něco málo později a hlavně po pletí! A přibyla denivka, předzvěst budoucího osudu tohoto záhonu.
Záhon č.4 jahody a v popředí rukola a několik kedluben z minipařeniště. Uprostřed záhonu byly saláty a díky nim slimáci nežrali jahody – to zase zopakuju! V létě jsem potom vysela ředkve. Vodnice nevyklíčila vůbec, zbytek byl ucházející, i když trochu červivý. 
Opět zoufalství neklíčících fazolí. Víka zakrývají automatickou závlahu. Zbytek mulče záhon během sezóny zcela pozřel.
Záhon č.1, okurky jsou větší, saláty pomalu mizí, kedlubny už jsou pryč a cibule zběsile roste! 
Tyhle pohledy do džungle mě moc baví! 
Afrikány jsem nikdy neměla ráda… no, nikdy neříkej nikdy. Jsou blbuvzdorné, přežijí, i když všechno ostatní uschne… a tenhle konkrétní mění barvu v průběhu květu, čím starší květ, tím světlejší. 
A ještě jedna mladinká džungle. Opravdu mě mrzí, že jsem neudělala žádné fotky v plném létě. nadcházející sezónu to musím napravit!
S focením úrody jsem to taky nepřeháněla, takže jen taková malá ochutnávka.
Co se týká stromů, přiznávám, že si nejsem jistá, jestli jsme něco pokáceli. Jabloně stárnou a nezadržitelně se blíží konci své životnosti, každý rok se objeví nějaká nová známka toho, že se s těmi stromy budeme muset rozloučit.
Ale zatím plodí a vydatně. Takže byl mošt a křížaly a zkoušeli jsme nechat vykvasit cider. A byl naprosto skvělý!
Mnou vysázené keře začínají pěkně růst a některé poprvé kvetly a i pár bobulí jsem se dočkala. Jeden muchovník vypadá, že bude božsky sladký, dřín má výborné bobule. Mišpule se mi líbí, ale to ovoce asi není nic pro mě (muž ho pro jistotu odmítl i ochutnat 😀 ).
Jo a nádherně kvetla jedna střemcha!
Poprvé nám vykvetl velkoplodý hloh. Z květů ale zatím nic víc nebylo.
Chcíplý rakytník. (Samec a druhá samice utěšeně rostou.)
Kvetoucí střemcha.
A co se týká trvalek a letniček, tak tohle patro jsem zatím hodně zanedbávala a loni k bylinkám a nějakým těm narcisům a tulipánům přibyly denivky. Dostala jsem je darem a většinu sezóny rostly ve dvoře v nádobách. Na podzim se přesunuly na jeden ze záhonů, kde budou tak dlouho, dokud pro ně nenajdu ta ideální místa.
Dřív mě denivky moc nebraly, ale za tu jednu sezónu jsem se do nich naprosto zamilovala. Sice jsou si všechny podobné, ale stejně, těch tvarů, velikostí, barev a vůně!
Moje favoritka. Ty květy krásně voněly a navíc byly dost velké.
A to je ze zahradnického ohlédnutí vše. Děkuji za pozornost!