Tenhle článek s s sebou táhnu jako zavazadlo už pomalu půl roku, takže je na čase ho odložit, protože venku už vřískají ptáci, a jak vyleze sluníčko, už už pobíhám po zahradě a plánuju, chystám a přemýšlím.
Je to tu! Vypuklo jaro a sluníčko mě vytáhlo ven. Naprosto přirozeně jsem přešla z režimu spícího medvěda do stádia vzteklé fretky.
Nebylo to, jako by někdo přehodil vypínač, spíš takové pomalé probuzení, které začalo už někdy v lednu, kdy jsem oprášila zahradnické knihy a zasnila se, cože by se mi letos líbilo na těch krásných záhonech, které vznikly loni pomocí bagříku.