Uvažovala jsem, jestli vůbec psát ohlédnutí z předchozího měsíce, protože mi přišlo, že jsem vlastně neudělala nic. Nebo spíš nic nedotáhla do konce.
Únor byl ve znamení dodělávek a zahradnického rauše
Odpovědět
Archiv štítku: ze života
Malé lednové ohlédnutí
Ten leden utekl nějak překvapivě rychle. Až si říkám, co jsem během něj vlastně dělala?
Mávám sedmnáctce a vyhlížím rok 2018
Rok se pomalu chýlí ke svému konci a jsou tu svátky a každoroční sváteční depka, že už se zase další rok v pr…
I když letos je ta moje depka nějaká slabší, nějak na ni není čas, protože můj život se v uplynulém roce přetošil ne o 180°, ani o 360°, ale rovnou o 540°!
Jak to?
Co naježil Ježíšek
Vzhledem k rozvětvenosti naší rodiny, jsme měli letos těch nadílek asi šest a musím říct, že mezi všemi těmi náhrednými dárky se objevilo několik kousků, které si okamžitě vysloužily výsadní postavení. Vzhledem k tomu, že mě budou provázet v dalším tvoření, zaslouží si článek na blogu.
Holt knihy a výtvarné potřeby. 🙂
Ohlédnutí za rokem 2016 a vyhlížení sedmičky na konci
Rok 2016 sice ještě úplně neskončil, ale čekají nás návštěvy o svátcích a mezi nimi, takže nepředpokládám, že bych měla čas nějak hlouběji dumat nad tím, co uplynulých dvanáct měsíců dalo a vzalo.
Proč chci oslíka
Myšlenka, že chci oslíka, už dávno není to tiché a nesmělé pípnutí, které jsem neměla odvahu říct nahlas, protože je to přece tak bláznivé, že to nikdy nemůže být pravda.
Ne že by mi dneska oslík hýkal na zahradě, nebo spíš stál v kuchyni a žlab se senem měl na kleci morčat, ale moje touha po oslíkovi už je obecněji známá myšlenka, kterou se nebojím říct pěkně hlasitě a dokonce k tomu přidat i několik protože.
Během mého hledání informací (abych věděla, do čeho to vlastně chci jít), jsem narazila na mnoho myšlenek, názorů, pravd, polopravd a určitě i lží. V následujícím textu nečekejte zdroje, jde vlastně o myšlenky, které jsem si přebrala a můj selský rozum říká, že by to tak mohlo být (pravdu mi snad jednou odhalí můj vlastní oslík).
Darované kytce na listy nehleď II
Po nejstarších harcovnících zfouknu dvě mouchy jednou ranou:
Díl druhý: Darované sukulenty
Darované kytce na listy nehleď I
Přesně podle výhružek, první z článků o mých zelených uzurpátorech prostoru.
Nevěděla jsem odkud začít, a tak to vezmu od těch nejstarších a darovaných.
Díl první: Kytky od babičky
Jsem zahradník a měla bych se léčit!
Venku se nám oteplilo a vypadá to, že vypuklo jaro.
Pro mně tohle období znamená (krom oblíbené výměny zimní bundy za jarní) především začátek pěstitelského snažení.
Maxi modřín
Asi kolem Vánoc se ve mně probudila neodkladná touha nakreslit něco hodně velikého, dost možná proto, že jsem v tu dobu zakopávala o plátna na každém kroku. A samosebou o plátna o minimálním rozměru 60 x 40 cm, ale častěji o 100 x 100 cm a podobné zhovadilosti.
Až mi bylo líto, že nepoužívám techniky, kterými by to na plátno šlo.