Jak jsem propadla BUJO

Znáte metodiku vedení diáře Bullet journal? Ne? Já ji neznala do ledna a ani dneska nemůžu říct, že jsem na ni nějaký expert.

Zhruba jde o organizaci diáře pomocí několika jednoduchých přehledů a systému odrážek, kdy člověk není limitovaný předtištěným kalendáriem, ale píše si den za dnem, přesně jak potřebuje, do tečkovaného bloku.

Pokud chcete vědět víc, doporučuji knížku: Metoda bullet journal.

Já se totiž hned od začátku nadchla pro jednu z mnoha cest, který vznikla v návaznosti na původní myšlenku. Bullet journal (zkráceně bujo) je totiž dneska kde co. I krásně zdobené diáře, které z původní metodiky převzaly snad jen ten tečkovaný blok.

Přišla jsem k tomu jako slepý k houslím. Mívám období, kdy na youtube sleduji různá videa – záznamy z tvroby, tutorialy… a jednou jsem prostě mezi doporučenými měla české video slečny s „Tour de stůl“, kde ukazovala, jak má uklizené různé výtvarné a psací potřeby. (Tou dobou jsem zrovna řešila ultimátní bordel na a v nejbližším okolí mého psacího stolu.) Od toho byl jen malý krůček k průzkumu jejího youtube kanálu, kde jsem zjistila, že si píše a kreslí nádherný diář (a ještě to umí skvěle vyfotit!).

Moje prvmí myšlenka byla: „No to by se mi tak chtělo…“

A navzdory ní jsem o týden později vlekla z papírnictví černý tečkovaný blok Leuchtturm1917.

Vyšlo to báječně, byl leden, neměla jsem zatím koupený diář na rok 2020. Vždycky jsem si je nechávala vyrábět u http://diare.porepublice.cz/. Vytvořila jsem si obálku z nějakých vlastních obrázků a bohatě si vystačila s klasickým kalendáriem ve velikosti A6. Loni na podzim se mi to ale nějak přetrhlo a nebyla jsem schopná vymyslet, co bych si tak dala na obálku… a čas plynul a přehoupnul se Nový rok a já stále nic.

Zvažovala jsem, že bych se do bujo asi neměla pouštět úplně na slepo, že bych si měla přečíst knihu, abych věděla, oč přesně jde… ale nakonec jsem to nechala vyhnít a inspirována Míšou v šálku a obří studnicí pinů na Pinterestu jsem prostě zasedla a vytvořila si zcela vlastní, na míru mi ušitý diář pro rok 2020.

Já totiž nepotřebuju (alespoň zatím) nijak přesně organizovat svůj čas. Jsem máma na plný úvazek a děti jsou ještě malé na to, abych potřebovala udržovat přehled v tom, kdy mají jakou školní, mimoškolní a jinou akci. Zatím potřebuju mít jedno místo na zapisování deníku, vedení těch pár povinností, co se nastřádá (doktoři, zubaři a pod.), vedení záznamů o zahradě (co jsem kdy vysela, jak mám organizované záhony pro příští roky, aby po sobě šly vhodné plodiny), vedení záznamů o zvířatech (píšu si výdaje na křepelky, nosnost křepelčích a kachních vajec, kdy jsem naposledy čistila kachní domek a křepelník, a naposledy jsem zaznamenávala, kdy se mají začít líhnout káčata). A taky si píšu, co jsem v daném měsíci nakreslila (pro summary of art, co si dělám na začátku roku), kdy jsem kde co publikovala a jaké příjmy jsou z Tapiry.

červenec – měsíční přehled, kde mám to nejzásadnější pro celý měsíc
šikovná stránka, kterou běžné diáře neobsahují

A taky si do něj lepím fotky – přinejmenším na dvoustránku na konci měsíce nějaký přehled z uplynulého měsíce, ale i z výletů (teď budu doplňovat pár obrázků ze zoo Brno) a na dovolenou si pěkně plánuju co den, to nějaký snímek a pořádně rozepsané zážitky).

Tohle by mi asi žádný předtištěný diář neumožnil.

Rozčilovalo mě, že mám spoustu věcí rozstrkaných všude možně, teď mám všechno nádherně a přehledně v jednom bloku, navíc mě hrozně baví experimentovat s rozložením jednotlivých týdnů a s výběrem témat a barev.

jedno z mých oblíbených rozložení

Vždycky na začátku měsíce si zvolím jedno téma, obvykle dost široké, a barevné ladění pro celý měsíc. Takže když pak diář někde otevřu, přesně vím, kde jsem.

Pro květem jsem třeba měla pivoňky a brouky, růžovonu a zelenou barvu. Červen ve znamení citronů a rezavých psů (a lišek) a oranžové barvy. Červenec přinesl les a červené muchomůrky, červenou a zelenou.

září – oranžová, žlutá, hnědá, podzimní les a listy a jackelope (vlastní tvorby) k tomu

Tím pádem jsem objevila, na co jsou všechny ty nádherné washi pásky (V lednu jsem nevlastnila ani jedinou, teď jich mám.. ehm, kvanta a další bych uživila levou zadní :D) a taky samolepky. Už od dětství mi bylo líto je někam lepit, protož jak se samolepka jednou nalepí, už je vypotřebovaná a to mi přišlo vždycky líto…

Dokonce jsem si vytvořila i nějaké vlastní samolepky, nicméně tím, že stále nevlastním plotr, nemám je předřezané, ale musí se pěkně ručně vystříhnout z aršíku, což mi pro vlastní potřebu nijak nevadí.

část ze salolepek, které jsem si vytvořila na září

V neposlední řadě jsem objevila i nové psací potřeby – štětcové fixy, zvýrazňovače v pastelových barvách (zvýrazňovač jsem od státnic neměla v ruce :D), gelová pera…

A pak taky psací písmo a moderní kaligrafii. Ony ty psací názvy vypadají v diáři fakt luxusně!

Takže jsem se tozhodla, že svůj blog začnu „spamovat“ i ukázkami svého diáře. Mám takový pocit, že dost podobně postižených si zbytečně sype popel na hlavu, že neumí kreslit, ale není to vůbec potřeba. Kreslím hodně, ale do diáře mě to nebaví (možná, že kdybych měla blok s papírem, co opravdu zvládne akverel… ale to by byl tlustý a těžký jako cihla :D), takže právě lepím a stříhám a zvýrazňuju, co mi síly stačí!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *