Plním, co jsem splíbila a začínám se věnovat své sbírce výtvarných potřeb. Myslela jsem, že to nacpu do jednoho článku, ale byl by to zbytečný chaos, takže to vezmu postupně a začnu pěkně barvičkami a přidám k nim i štětce, bez kterých by to prostě nešlo.

Když jsem začala hrabat v šuplících a po stole, abych posbírala, co bych měla všechno nafotit, uvědomila jsem si, že jsem neskutečná straka, která snad koupí (a zkusí) všechno, co jí přijde pod ruku. Objevila jsem věci, které jsem ještě ani nepoužila, a skoro se rozplakala nad starými harcovníky, kteří nemají jen patinu, ale pěkné stařecké vrásky a nakročeno do popelnice.

Akvarel White nights

Prakticky celý život jsem si malovala jen s obyčejnými školními vodovkami, než jsem sebrala odvahu a utratila část výplaty z práce pro Seznam.cz za tenhle ruský zázrak.

Bylo to na konci roku 2013 a myslím, že jsem se s ním skamarádila až někdy v roce 2015. Zvyknout si na to množství pigmentu byl oříšek, takže mi strašně dlouho trvalo, než mě barvy začaly poslouchat a přestaly s děláním kocourů.

Ladoga

Dostala jsem je jako vánoční dárek v roce 2015. Líbily se mi jejich jasné odstíny a myslela jsem, že je využiju více jako cestovní, ale nakonec raději balím plastové White nights, protože u těchto občas zápasím s papírovým obalem (párkát se mi na barvy už přilepil).

V každém případě je využívám celkem hojně, především kvůli zeleným a hnědým odstínům, které mám ráda i v jejich původní podobě, světlejší barvy potom mám jako jakousi náhradu anilínek, které dělají šedivé stopy.

Windsor&Newton

Maličké, kompaktní a cestovní.

Přivezla jsem si je z návštěvy od Eleweth, která pro ně neměla využití.

Už se mnou cestovaly, ale nedopadlo to úplně podle mých představ, především kvůli mizernému štětci plnitelnému vodou (k tomu se dostanu ještě níže).

Čínské kuní štětce

Dárek k Vánocům 2016, ještě jsem je nezkusila, ale jsem na ně hodně zvědavá.

Sada z Lidlu (?)

Přiznám se, že si už nejsem úplně jistá, kde jsem tuhle sadu pořídila. Promárně mi šlo o to pouzdro (skvělá cestovní záležitost, i když by mohlo být ještě pevnější a guma u síťky není zrovna šťastně připevněná ke zbytku).

Štětce jsou klasické syntetické a celkem tvrdé. Klasickou paletu nepoužívám, ale hodlám jí dát aspoň šanci, protože současný systém má taky svoje mouchy.

Štětce s přírodními štětinami

Začalo to pokusem s jednou veverkou (čtvrtý kousek zprava) před přibližně 9 lety a postupně pokračovalo dalšími kousky s kuními chlupy.

Velmi oblíbené mám ty červeně lakované s trojhrannou rukojetí (velikost 1 a 3). Pro změnu třeba takové číslo 6 s hnědou rukojetí mě vyloženě naštvalo, když nacucalo zbytkovou vlhkost a sloupal se z něj lak.

Štětce z opačného spektra velikostí (ploché a něco/0) používám hodně zřídka.

Vodou plnitelné štětce

Dva kousky na první fotce dole mě zklamaly. Voda z nich moc neteče a nepomáhá ani pomačkání rukojeti. Navíc mají nepraktický zrcadlový závit. To sada, kterou mi přinesl Ježíšek, byla mojí láskou na první vyzkoušení.

Paleta a houbičky

Místo palety používám bílou keramickou podmisku na bonsaje.

Houbičky vytáhnu jen občas, většinou, když se pokouším o nějakakou texturu pro texturu samotnou. Přírodní kulatou potom ještě o něco častěji, než ty dva tampony.

Co používám nejčastěji

Kdybych měla zahodit všechno nepodstatné a vzít jen věci, které použím prakticky neustále, nebyla by to nijak závratně velká hromada.

V podstatě by zbyly jen akvarely White nights a Ladoga, paleta, kuní štětce s trojhrannou rukojetí (1 a 3), ošoupaná veverka (1) a vodou plnitelné štětce menších velikostí.

Na záběru chybí nepostradatelná nádoba na vodu (=zavařovací sklenice) a papírové kapesníčky pro odsávání přebytečné vody a čištění vodou plnitelných štětců.