Přesně podle výhružek, první z článků o mých zelených uzurpátorech prostoru.

Nevěděla jsem odkud začít, a tak to vezmu od těch nejstarších a darovaných.

Díl první: Kytky od babičky

Moje babička je přesně ten typ člověka, o kterém bych bez váhání prohlásila, že je vášnivý zahradník. Květiny má doma, má je i venku a pod palcem má minimálně 80 % zahrady.

A drtivá většina jejích rostlin je nádherná. Panašovaný fikus benjamina obdivuji při každé návštěvě, i když je to prý bestie citlivá na každé ofouknutí.

A tak se přihodilo, že první z mých rostlin přicestovaly právě od ní.

Byly to oddělky z mateřských rostlin a musím říct, že kvalitní základ na nich byl znát od samého počátku.

• latinský název: Anthurium sp.
• český název: toulitka
• velikost: 47 cm
• umístění v bytě: v kuchyni na skříňce nad kuchyňskou linkou
• květináč: keramický glazovaný s nepravidelným flekatým vzorem
• délka našeho soužití: > 3 roky

Počátky našeho soužití byly rozporuplné. Tenhle druh nikdy nepatřil k mým favoritům, pravděpodobně kvůli podivným květům bez vůně a zápachu a celkově plastikovému vzhledu této ristliny.

Jenže mě přesvědčila, že je velmi nenáročná – zalévám ji 1x v týdnu, nebo když si řekne svěšením listů – a kvete i přes moje nepravidelné hnojení. Kvítky má drobné a v barvě červené voskovky, ale líbí se mi na ní především její listy (naměřila jsem i 15 cm bez stonku).

Vzhledem k tomu, že mám v květináči několik stonků, plánuji některý z nich v budoucnu pěstovat jako kokedamu.

Na dotaz mohu  posktnout kousek k dalšímu pěstování.

• latinský název: Zamioculcas zamiifolia
  
• český název: zamiokulkas
• velikost: 80 cm
• umístění v bytě: v kuchyni, vlevo na okně
• květináč: plastový
• délka našeho soužití: > 3 roky

Když přišel, měl asi poloviční velikost a věřila jsem tomu, že dlouho nepřežije, protože jsem byla upozorněna na jeho náročnost (a oblíbené podléhání hnilobě).

Tak jsem ho začala zalívat jen jednou v týdnu a po přasazení do většího keramického květináče, na které reagoval chcípáním (tak jsem ho vrátila do mrňavého plastového), jsem dospěla k závěru, že tohohle konzervativního pána je lepší si moc nevšímat a změny mu servírovat pomalu a opatrně.

Překvapil mě neutuchajícími pokusy o opuštění květináče, kdy jsem nestačila vysávat hlínu rozsypanou okolo. Po několika týdnech (měsících?) se mi odvděčil nenápadným bílým květem, čímž mě přesvědčil, že na něj jdu správně.

Pokud tuhle rostlinu máte doma a perete se s ní, mohl by pomoci tento článek. Většinu věcí jsem dělala i bez něj, ale pomohl mi vyřešit záhadné tmavé skvrny na stoncích.

• latinský název: Calathea rufibarba
  
• český název: ?
• velikost: 67 cm
• umístění v bytě: v pokoji na pracovním stole za monitorem mého Drahého
• květináč: plastový samozavlažovací truhlík
• délka našeho soužití: > 3 roky

Otloukánek našeho rostlinstva. Drahý na něj nadával v nepravidelných intervalech a obzvlášť ve chvílích, kdy polehané listy zastínily monitor. V tu chvíli vždy nastoupily nekompromisní nůžky.

Zašlo to dokonce tak daleko, že jsem domluvila s rodiči, že si tuhle kytku odvezou, ale za minutu dvanáct se Drahý rozhodl, že si ji necháme. Od té doby je Calathea jen krásnější.

Nepřestává mě fascinovat, že se jí v samozavlažovacím květináči daří (no, před hodinkou jsem našla článek tvrdící, že substrát nesmí nikdy vyschnout, tak už by mě to tak překvapovat nemělo).

Na dotaz mohu  posktnout kousek k dalšímu pěstování.

PS: Za odblešení (= odstranění překlepů a nesmyslů) děkuji Elvien.