Myšlenka, že chci oslíka, už dávno není to tiché a nesmělé pípnutí, které jsem neměla odvahu říct nahlas, protože je to přece tak bláznivé, že to nikdy nemůže být pravda.
Ne že by mi dneska oslík hýkal na zahradě, nebo spíš stál v kuchyni a žlab se senem měl na kleci morčat, ale moje touha po oslíkovi už je obecněji známá myšlenka, kterou se nebojím říct pěkně hlasitě a dokonce k tomu přidat i několik protože.
Během mého hledání informací (abych věděla, do čeho to vlastně chci jít), jsem narazila na mnoho myšlenek, názorů, pravd, polopravd a určitě i lží. V následujícím textu nečekejte zdroje, jde vlastně o myšlenky, které jsem si přebrala a můj selský rozum říká, že by to tak mohlo být (pravdu mi snad jednou odhalí můj vlastní oslík).