Tenhle článek s s sebou táhnu jako zavazadlo už pomalu půl roku, takže je na čase ho odložit, protože venku už vřískají ptáci, a jak vyleze sluníčko, už už pobíhám po zahradě a plánuju, chystám a přemýšlím.
Věřím, že pro mnoho lidí byl uplynutý rok zlomový. V dobrém i špatném smyslu.
Pro mě se toho vlastně moc nezměnilo. Jsem na rodičáku s dětmi, muž pracuje z domu. Akorát jsme přišli o důvody k cestál do civilizace – plavání dětí i mužovo kondiční ráchání v padesátimetrovém bazénu.
Na začátku nového roku si dělám shrnutí obrázků za uplynulý rok. Letos jsem zjistila, že už jich mám deset, takže je na čase je ukázat světu.
Letošní Inktober už patří minulosti, ale ráda bych se za ním ohlédla.
Bylo to poprvé, co jsem se téhle akce účastnila a musím se přiznat, že jsem jí propadla. Je zábavné sledovat, jak se s tématy poperou ostatní, případně kolik dalších lidí mělo stejný nápad jako já.
Znáte metodiku vedení diáře Bullet journal? Ne? Já ji neznala do ledna a ani dneska nemůžu říct, že jsem na ni nějaký expert.
Zhruba jde o organizaci diáře pomocí několika jednoduchých přehledů a systému odrážek, kdy člověk není limitovaný předtištěným kalendáriem, ale píše si den za dnem, přesně jak potřebuje, do tečkovaného bloku.
Pokud chcete vědět víc, doporučuji knížku: Metoda bullet journal.
Já se totiž hned od začátku nadchla pro jednu z mnoha cest, který vznikla v návaznosti na původní myšlenku. Bullet journal (zkráceně bujo) je totiž dneska kde co. I krásně zdobené diáře, které z původní metodiky převzaly snad jen ten tečkovaný blok.
Omalovánky pro dospělé Ptáček a kvítek měly loni vlastní kampaň na Startovači, tu se ale nepodařilo úspěšně zakončit a částka nutná k vydání (a výdajům s tím spojeným) pokořená nebyla.
Od té doby mi tu všechny obrázky jen tiše leží na disku a já se k nim tu a tam vracím, protože mi jich přijde škoda…
Tak jsem vybrala jeden z nich a rozhodla se ho zvěřejnit k volnému vybarvení.
Je to tu! Vypuklo jaro a sluníčko mě vytáhlo ven. Naprosto přirozeně jsem přešla z režimu spícího medvěda do stádia vzteklé fretky.
Nebylo to, jako by někdo přehodil vypínač, spíš takové pomalé probuzení, které začalo už někdy v lednu, kdy jsem oprášila zahradnické knihy a zasnila se, cože by se mi letos líbilo na těch krásných záhonech, které vznikly loni pomocí bagříku.
I v roce 2019 jsem se s nadšením pustila do dinovembru (= každý den v listopadu nakreslit jednoho dinosaura, jedná se o méně známého bratřička populárního inktoberu).
Posledních pár dní se mi chce říct tak maximálně: „Trhněte si nohou!“ a zalézt někam do nory, kde budu mít pokoj od všeho a všech. Jo, nový rok začal pěknou Rýmičkou, která vlastně ani není tak rýma, jako noční teplota s brutální zimnicí, bolavými klouby a kašlem, co by mohl kdejaký tuberák závidět. A zkosila celou naši rodinu a fakt to není nic, co chcete, aby chytlo mimino.
