Věřím, že pro mnoho lidí byl uplynutý rok zlomový. V dobrém i špatném smyslu.
Pro mě se toho vlastně moc nezměnilo. Jsem na rodičáku s dětmi, muž pracuje z domu. Akorát jsme přišli o důvody k cestál do civilizace – plavání dětí i mužovo kondiční ráchání v padesátimetrovém bazénu.
Je to tu! Vypuklo jaro a sluníčko mě vytáhlo ven. Naprosto přirozeně jsem přešla z režimu spícího medvěda do stádia vzteklé fretky.
Nebylo to, jako by někdo přehodil vypínač, spíš takové pomalé probuzení, které začalo už někdy v lednu, kdy jsem oprášila zahradnické knihy a zasnila se, cože by se mi letos líbilo na těch krásných záhonech, které vznikly loni pomocí bagříku.
Posledních pár dní se mi chce říct tak maximálně: „Trhněte si nohou!“ a zalézt někam do nory, kde budu mít pokoj od všeho a všech. Jo, nový rok začal pěknou Rýmičkou, která vlastně ani není tak rýma, jako noční teplota s brutální zimnicí, bolavými klouby a kašlem, co by mohl kdejaký tuberák závidět. A zkosila celou naši rodinu a fakt to není nic, co chcete, aby chytlo mimino.
Uvažovala jsem, jestli vůbec psát ohlédnutí z předchozího měsíce, protože mi přišlo, že jsem vlastně neudělala nic. Nebo spíš nic nedotáhla do konce.
Ten leden utekl nějak překvapivě rychle. Až si říkám, co jsem během něj vlastně dělala?
Letos je ta depka nějaká divná. Jako by se snažila zakousnout, ale přes huňatý kožich jí to nejde. On totiž ten pohled zpátky ukazuje, že letošek byl plný akce, jak na domě, tak v mém tvoření i co se rodinného života týká…
Rok se pomalu chýlí ke svému konci a jsou tu svátky a každoroční sváteční depka, že už se zase další rok v pr…
I když letos je ta moje depka nějaká slabší, nějak na ni není čas, protože můj život se v uplynulém roce přetošil ne o 180°, ani o 360°, ale rovnou o 540°!
Jak to?
Když jsem v lednu sahala po bloku se čtyřiceti listy a nakreslila do něj prvního brouka, říkala jsem si, jak dlouho mi to vydrží – blok i zápal.
Teď už to vím, před třemi dny jsem nakreslila posledního brouka na poslední prázdnou stránku.
To je tak, když máte mezi nejbližšími přáteli entomoložku. Kreslíte si stylizovaná zvířátka a vaše úvahy sahají tak maximálně na druhý konec světa, jestli bude lepší prvně nakreslit klokana, nebo pandu… a než se nadějete, máte v hlavě myšlenky na to, že zkusit nějakého hmyzáka by mohlo být přinejmenším zajímavé.
Zkusíte a najednou už to není jen jedna, dvě breberky, ale vyhrazený blok se plní rychlostí, která by vás ani ve snu nenapadla.
Rok 2016 sice ještě úplně neskončil, ale čekají nás návštěvy o svátcích a mezi nimi, takže nepředpokládám, že bych měla čas nějak hlouběji dumat nad tím, co uplynulých dvanáct měsíců dalo a vzalo.