Chtěla jsem vytvořit nástěnný kalendář pro rok 2020, ale nakonec jsem byla nucená ho vzdát. Mám příliš velké plány a příliš málo času. Na druhou stranu to znamená, že teď mám času o mnoho více a kalendář 2021 bude opravdu vymazlený.
Papoušci z celého světa (snažím se o vyvážený poměr kontinentů) nakreslení na formát A3 kombinací všech mých oblíbených médií, jako je akvarel, pastelky a fixy.
Ráda bych celou sérii fyzicky vystavila, takže pokud znáte vhodné prostory ideálně v Brně, sem s nimi!
Před nějakou dobou jsem zvěřejnila omalovánky s kytičkami, které se dají použít jako záložky do knížky.
Teď dozrál čas a vytvořila jsem další obrázek k volnému vybarvení.
Povídání o kokedamách si žádá pokračování, a to malou exkurzi mezi moje mechové koule.
Slíbila jsem článek a nějak se mi to zaseklo, ostatně jako vždycky, když něco takového slíbím. Měla bych se už konečně poučit a přestat slibovat, že něco bude brzy…
Zkusím to tedy vzít pěkně z gruntu, když už mi to trvalo.
Co to jsou kokedamy?
Jednoduše mechové koule, ve kterých se pěstují rostliny na místo klasických květináčů. Je to stará (snad prý ze 14. století) japonská metoda a Celý příspěvek
Člověk o ně zakopává na každém kroku, už i v Levných knihách. Stala se z nich mánie a přiznávám se, že mě to nepřekvapuje.
Samotné mi omalovánky vydržely hodně dlouho (poslední si pamatuji z 5. třídy základní školy) a měla jsem dokonce celou knihu, kterou jsem postupně vybarvila úplně celou. Docela by mě zajímalo, kde nakonec skončila, jestli náhodou není zahrabaná někde doma.
Po nejstarších harcovnících zfouknu dvě mouchy jednou ranou:
Díl druhý: Darované sukulenty
Přesně podle výhružek, první z článků o mých zelených uzurpátorech prostoru.
Nevěděla jsem odkud začít, a tak to vezmu od těch nejstarších a darovaných.
Díl první: Kytky od babičky
Venku se nám oteplilo a vypadá to, že vypuklo jaro.
Pro mně tohle období znamená (krom oblíbené výměny zimní bundy za jarní) především začátek pěstitelského snažení.