Plním, co jsem splíbila a začínám se věnovat své sbírce výtvarných potřeb. Myslela jsem, že to nacpu do jednoho článku, ale byl by to zbytečný chaos, takže to vezmu postupně a začnu pěkně barvičkami a přidám k nim i štětce, bez kterých by to prostě nešlo.
Vzhledem k rozvětvenosti naší rodiny, jsme měli letos těch nadílek asi šest a musím říct, že mezi všemi těmi náhrednými dárky se objevilo několik kousků, které si okamžitě vysloužily výsadní postavení. Vzhledem k tomu, že mě budou provázet v dalším tvoření, zaslouží si článek na blogu.
Holt knihy a výtvarné potřeby. 🙂
Rok 2016 sice ještě úplně neskončil, ale čekají nás návštěvy o svátcích a mezi nimi, takže nepředpokládám, že bych měla čas nějak hlouběji dumat nad tím, co uplynulých dvanáct měsíců dalo a vzalo.
Pokud máte obrázek (fotku) a toužíte po drobném předmětu, který vám umožní mít motiv stále u sebe, pak jste na správném místě.
I letos jsem zkusila přispět svou troškou do mlýna pro již tradiční dračí kalendář. Letos byla konkurence hodně vyrovnaná, a tak nestačil ani můj maximální výkon.
Nebudu lhát, jsem smutná.
Ale na druhou stranu nemusím čekat se zveřejňováním až na oficiální objednávky hotového kalendáře.
Je to tu: první recept na můj blog.
Cupcakes peču moc ráda, je to jednoduché, rychlé a velmi chutné. Ráda jim říkám dorty pro idioty, protože na nich se opravdu nedá nic zkazit.
Recept, který bych ráda zachovala především pro sebe (a samosebou i pro všechny, kteří sem zabloudí), vychází z mého oblíbeného blogu Místo hlavy cupcake a objeveného receptu na Medovo-skořicové cupcakes s karamelizovanýma švestkama a slaným karamelem.
Pokud se chystáte na pečení cupcakes poprvé, vřele doporučuji prozkoumat TENTO článek na blogu Místo hlavy cupcake.
Myšlenka, že chci oslíka, už dávno není to tiché a nesmělé pípnutí, které jsem neměla odvahu říct nahlas, protože je to přece tak bláznivé, že to nikdy nemůže být pravda.
Ne že by mi dneska oslík hýkal na zahradě, nebo spíš stál v kuchyni a žlab se senem měl na kleci morčat, ale moje touha po oslíkovi už je obecněji známá myšlenka, kterou se nebojím říct pěkně hlasitě a dokonce k tomu přidat i několik protože.
Během mého hledání informací (abych věděla, do čeho to vlastně chci jít), jsem narazila na mnoho myšlenek, názorů, pravd, polopravd a určitě i lží. V následujícím textu nečekejte zdroje, jde vlastně o myšlenky, které jsem si přebrala a můj selský rozum říká, že by to tak mohlo být (pravdu mi snad jednou odhalí můj vlastní oslík).
Povídání o kokedamách si žádá pokračování, a to malou exkurzi mezi moje mechové koule.
Slíbila jsem článek a nějak se mi to zaseklo, ostatně jako vždycky, když něco takového slíbím. Měla bych se už konečně poučit a přestat slibovat, že něco bude brzy…
Zkusím to tedy vzít pěkně z gruntu, když už mi to trvalo.
Co to jsou kokedamy?
Jednoduše mechové koule, ve kterých se pěstují rostliny na místo klasických květináčů. Je to stará (snad prý ze 14. století) japonská metoda a Celý příspěvek
